Smát se....proč?

Vždy,když to tak příšerně bolí,
Každá rána plní se solí.
Kdyby se tak smířila s touhle rolí,
říká si.
Bez toho, o čem každou noc snívala si
Bez zbytečných ran na zápěstí,
od pořezání papírem..
Ví že to nic dobrého nevěstí.
Chce být šťastná,
protože je on.

Proč musí pořád něco hrát?
Usmívat se,
na člověka,co se vždy chtěl jen smát.
/možná jí/
Hrát,věčně hrát...
a nakonec prohrát.
Beze všeho zůstat osamělý stát.

I když nenávist krutá může se zdát,
Musí ji k sobě brát.
Ta na srdci nebude hřát.
Nová nejlepší přítelkyně,
přišla na její práh,
neobtěžovala se klepat..
Věděla že přijde,
slyšela ji po schodech dupat.

Kde byl když plakala?
Ptá se sama sebe
hlavu zaklání,
sleduje nebe.
Jeden mrak jí připomíná,
tvou podobiznu,
všude vidí tebe.

Je to jako černobílý film,
chce najít tu pásku,
aby se ten příběh který byl,
proměnil.

Rány vrátil...
od pořezání papírem..
ostrým jako ostří žiletky.
Schované v tátově skříňce.
V kravých prstech
ukazuje dvě strany mince.
Ale bez bolesti
a bez roznětky..
nic nevybuchne..možná.