Nebe je bez hvězd

Nebe je bez hvězd.
Padly mé naděje, padly mé iluze,
tak, jako sny
Sladká jak z cukru,
zoufale prosím, podej mi ruku,
neboj se hry..

Zoufale prosím, podej mi ruku,
v noci se budím a musím psát,
v prachu tu sedím.
Natáhni dlaň,
důvěřuj, vždyť mě už tak dlouho znáš,
tak dlouho jsi kamarád.

-Prokousnu žílu
zpiju se krví
Crčí jak života pramen, však víc,
nervi se, nekřič, říkám ti: "Lásko,
krásně mi voníš, já musela, víš?
Nemůžu se už zachránit."

Živím se těly,
spoutávám duše,
teď je to jiné, už nehledám sluhy.
Zavyju na měsíc, sbíhej se smečko,
nehledám otroky, jen svoje druhy.

Cítím se zvláštně bezedná.
Odkdy to bylo? Od ledna?
kdy snažil se člověk..
- .. nedosáh,
osudy nás jsou vysoko
a z hvězd jen prach, jen prach, jen prach.