Den

-Proč den za dnem duše má i srdce trápí se,
proč úzkost a zášť pevně je svírá.
To zklamání ze sebe či blízkých jeví se,
naivně hrajem že existuje v lásku víra.

-Mnoho neštěstí míhá se všude kolem nás,
až mě to někdy v noci straší.
Mnozí si nevšimnou než zaslechnou hlas,
ti co neslyší mají život o dost snažší..

-Každý z vás si v životě aspoň jednou přál,
mít možnost a sílu někomu pomoci.
Kdo řekne že ne,už nyní lhal,
nemůžeme být přece nikomu porotci..

-Nikdo z nás není hoden soudit lid,
ani ten nejvyšší soud.
Já přeji si mít už v životě klid,
a vstříc osudu životem dále plout.

-Sním o dlouhé plavbě oceánem radosti a lásky,
k vysněné pevnině věčného štěstí.
bez ohledu na čas a nějaké ty vrásky,
kde nedostane se nám utrpení ani bolestí.

-Kéž sejdem se tam všichni ve stejném čase,
tam budem mít všichni všeho dost.
Proč připadá mi,že jen já nedopluju zase,
snad protože i tam cítil bych se jako host?