Ptáče

V kleci zavřené malinké ptáče,
narážíc do stěn tiše tam pláče,
svobodně vzlétnout touží,
v kleci se již dlouho souží,
bezmocně snažíc se naráží do mříží,
pokaždé znovu hrubě si ublíží,
jen jednu cestu ke svobodě nyní vidí,
s chladnou přesností poslední cestu řídí,
krev na křídlech pomalu zasychá,
ptáček už netrpí - ptáček už nedýchá.

Shrbená dívka tichounce pláče,
v kleci je vězněná jak malé ptáče,
touží vzlétnout do světa lásky a krásných snů,
však kruté ruce strhnou jí zpět do bídných dnů,
chtěla by někde své místo mít,
tam kde jí nebudou po duši bít,
bezbraná zrazená svou cestu hledá,
ale již ze dna zvednout se nedá,
na žilách přeťatých rudá krev zasychá,
dívka už netrpí - dívka už nedýchá.