Mraky v duši

Těžko je mi v duši a duše nemá uši
tak neslyší mé volání co srdci strach jen nahání.

Vidím všechno temně a propadá se země
na níž jsem pevně stála a pohnout jsem se bála.

Padám kamsi na dno kde voda je a chladno
temno až se tají dech a studený pot na zádech.

Já pokouším se vylézt ven a pak se budím - byl to sen
příliš živý se mi zdál ale já musím jít dál.

Musím chladnou hlavu zachovat a nepřestávat bojovat
i když nepozná kdo neprožil to sám jaký těžký boj já vlastně mám.

Někomu tu na mě ještě záleží
tak se snažím pomoci a nebýt jenom přítěží.

Vím že vidím svět jinak než bych měla
že změnit bych to chtěla myšlenka je skvělá.

Každý mě teď může ranit
a já se učím bojovat i chránit.

A když večer světla pozhasínám
nevím už kdo jsem já si nevzpomínám.