Prázdnota

Naivní svůdce svědomí
rozumem přetřásá hněv
pevnou vůli Tvou nalomí
vodka změněná na krev.

Touha zaujmout okolí
a prázdnota v sobě sama
v nocích si namlouváš, už to nebolí
přece jen jsem velká dáma.

Jenže ráno a s ním nový den
veškerá předsevzetí zhatí jako nic
kde je ten jediný smysl života, kde je ten sen
nevrátí se už nikdy víc.

Touha odejít stírá
všechny normální kroky života
pomoc, přátelství, soucit, víra
neznámá slova, v porovnání se slovem nicota.

To co udělal, čím se provinil
na Tvé duší-nelze skrýt
i když sám si myslí, že svou vinu smyl
Ty neumíš s nicotou žít.

Pasivní vůle vědomí
v myšlenkách ztracený cit
myslela jsi, že Tě to nezlomí,
však ztratila jsi sílu světem jít.

Kde jsou ty dívky zlomené
proč víra v sílu je opouští
kam zmizely jejich duše trýzněné
proč je nikdo láskou svou nepoctí.

Každý tuší, každého jako když píchne růže
když v novinách si přečte, že ještě
chtěla, ale neměla sílu, neměla vůli, neměla štěstí na muže
že odešla do ticha po nekonečné cestě.

Nikdo jim nevěří, nikdo jim ruku nepodá
samy schoulené v koutech bdí
jejich duše se v prázdnotu rozpadá
v intimnosti pokojů, někde tam za tou zdí.