Koruna

Červené kapky stékají po skle,
rtěnka to není, co sklenku barví do ruda.
Rty mladé a rozpraskané, celé od krve,
lační po víně, ale pijí jenom jed.
Trnová koruna je ještě moc volná,
klouže do čela.

Hřeby se tvrdě vrývají do masa srdce,
čekají kdy se tlukot konečně odmlčí.
Tep skomírá a zničené rty ztrácí barvu.
Jedová číše se kutálí po zemi.
Poslední pokus se zakousnout do života...