...........

...

Opouštím břeh zrcadlení
vydávám se na moře kde nikdo není
vzdorovat ničícím vlnám
neskládat vesla v bouřích
rozprávět s rybáři dnem i nocí
holdovat kouři bez pomoci
ztrácet se v mlze a tiše jen doufat
že můžu si ještě k tobě troufat
vzpomínky v duze nad hladinou
a bezhlavě na nebi v mléčné dráze
houpací síť tkaná slovem hlasitě němým
blyšticí majáky před skalami
na solném moři
plující zapomenuté předsudky
pravda skrytá za lží drásá
již pozašité jámy bez kyvadla
a všude kolem nehostinné ticho
když
kráčím do
divadla
osobního zatracení
natěšené tváře ledových ker
nespočetné množství prolhaných osudů
v páře zjištná temnota
potlesk
že
zmizela dobrota v nenávratno
skřípající prkna podlahy
a zlámaná srdce do dlahy
silnější cit
pár kroků mých v nánose prachu nemizí
jsou moje?
snad cizí
nepatrno štěstí v začínajícím dějství
vyprchává při deštích z koryt se vylévajících
zaplavené cesty nepoznaných konců
předčasně odzvoněné melodie
dopis psaný tuší v slávě bubeníků
co splíny střílí kuší nadvládou karbaníků
tu pravdu i lež
protiklady spravedlnosti
oklamané vyhaslé pohledy čtoucí pravdivé
že se mnou je to marnivé
odvrací se
plačtivé odpoledne zkrvavěný šál přes zrak dne
voskový anděl rozpouští se pod hladovými plameny
z úst
vysychajících před ozdravnými prameny duše
vrývá se do skal nápis anonymů
tanec siluet tančí na vrcholcích
probděnou nocí rozplývá se
ke koncům osobním se smráká
pod křídly draka
s nadějí beznadějnou

k tobě se skláním
nevěřím
nedoufám
vše je jen hraním

s kartami
s kostkami
bez triumfu
srdcového
k věčnosti

stopená v hlubinách bezedných skutečností
že nejsem tu již
straším na věčnosti

ďábla

...

v sobě