Ve starém domě

Ztracené ve starém domě
děvčátko, neví kam dál.
Ne, to není příběh o mně,
i když by se podobal.

Nemá strach ze stínů, ze tmy.
Jenom z pusté prázdnoty,
která ukrádá lidem sny
a rozhazuje boty...

Složila už všechny páry,
jednu k druhé, jak má být.
Ji samoty chytly spáry,
ona nemá o kom snít.

Mezi lidmi ztratila se,
ti jsou jak dvojice bot.
Každý z nich jí vysmívá se,
staví neviděný plot.

Těžkou bránu do zahrady,
kde by měla chvíli klid.
Z lásky poznala jen pády.
Svou cestou se snaží bít.

Skrz samotu s botou v dlani,
přes škleby všech kolem ní.
On nemyslel jenom na ni.

...pro mě nebyl poslední.