Akrobat

Teď už je to jiné, už nedokážu žít,
jak jsem žila předtím. Občas bojovat.
Ariadna chcípla. Ztratila jsem nit
a tak balancuju jako akrobat

po hranici tenké, jež nepěkný má lesk-
co hlídá v hlubině? To nevím. Možná já.
Chrabě kráčím dál. Mé srdce jímá stesk,
jen jednu cestu mám. Přesladce svobodná!

Raději nehledám, co že je nad námi,
kdoví, kde začíná a končí pohádka..
Nebe je hřbitovem a hvězdy svíčkami

a díry po hvězdách rozmilá zvířátka.
Chci hladit jejich srst. Však ony hladí mě.
Čím tvrdší jejich jas, tím více kráčím v tmě.

Možná mě zakousnou ta milá zvířátka,
blížím se jejich snům. Tím končí pohádka.