Výčitky svědomí

Je to jak spaní na růži
se skleněnými střepy,
co se Ti zabodnou pod kůži
a na mysl se lepí.

Jen se zkus přesvědčit, že to je sen,
jen si zkus najít cestu ven,
ven z bludiště myšlenek,
co vypadaj' hezky navenek
a pak Tě nechají udusit,
doušek smrti zakusit.

Marně budeš prosit, žádat
výčitky svědomí Tě nechaj' padat
do propasti
plné smutku, temna, strasti...