Děsivý výkřik a pak ticho

Krčíš se tam někde v koutě,
jdou po Tobě vlci, chtěj Tě.
Láká je pach smrti a krve
a to je začátek noci teprve.

Strach Ti oči zavírá,
plamen Tvůj už umírá.
Cítíš ve vlasech horký dech,
v duchu prosíš: „Mně nech“.

Kudlu či pušku – nic nemáš,
něco dalšího marně hledáš.
Modlíš k někomu nahoře,
tiše přemýšlíš o pokoře.

Přeci jen, je tu jedna naděje,
snad osud se přívětivě usměje.
Otevřeš oči, na vlka se zadíváš,
vítězně se pomalu usmíváš.

Je to jen Tvůj vnitřní strach,
stačí ho jen v hlavě překonat.

A pak…

Děsivý výkřik ozve se místností
a se mrtvolné ticho rozhostí…