Snad

Plní se ve mně kalich ticha,
v něm mnoho pocitů se míchá,
asi bych rád znovu věřil,
svou duši do horkých dlaní svěřil.

Ta pochybnost je zlá,
že nikdy se nic nezmění,
další noc je osamělá,
kéž propadl bych ve snění.

A kdo chce natáhnout ruce?
kdo milovat se nebojí?
Stojí za to moje srdce?
A kdo o něj stojí?

Když každý máme strach,
ze ztrát a zklamání,
stejně se rozplynem v prach,
tak, co nám brání?

Jen
jeden
den.

Další stejná noc,
snad má někdo tu moc,
uzdravit mou nemoc...
Snad.