Řekou slz se brodím

Řekou slz se brodím,
vodu mám až po kolena
a je jí stále více a více.
mávám velkým lodím,
však jen jedna je vyvolena
usušit ty plačící líce.

Loď mě již vyzvedá,
žádná dlouhá muka,
jenom rychlé činy,
mé tělo rychle nasedá,
rázem srdce puká,
bez bázně a viny.

vody již nepřibývá,
už žádné další slzy,
jen bezvládné tělo,
jenž ničím se již nezabývá,
ač přišlo to moc brzy,
dříve než by mělo.

možná že mluví ze mě jenom pýcha,
to těžko vysvětlíš a ještě hůř se to popírá,
přesto nevysvětlíš lidu,
že krajina věčně tichá,
jíž ruší pouze Cháron, jak do vesel se opírá,
dodá jistoty a klidu.

život byl smrtí vyléčen,
již není více starostí,
život není slastný,
do roucha smrti jsem již oblečen,
teď už mám jenom radosti,
nyní jsem opravdu šťastný.