Nikde není dáno jak co má být

Někdy člověk vypadá,
že šťastný je,
jenže pravda je ukrytá,
málokdy na povrch vypluje.

Někdy si to sami nepřipustíme,
jsme s někým,
kdo nám způsobuje utrpení,
myslíme, že ho milujeme.

Stačí minuta,
celý život je naruby,
nevíme jak se rozhodnout,
co bude správné rozhodnutí našeho života?

Existuje nějaká příručka?
Bojím se, že ne,
a tak sami pláčeme,
stejně trápení jednou uplyne.

A i když se to zdá, jako něco nepřežitelného,
musíme si uvědomit, že to není tak jak to vypadá.
Musíme si najít něco co nás potěší něco milého,
a ono vše bude jednodušší, než se ve skutečnosti zdá.

Mám být sama či s ním?
Nebo s někým jiným?
Už jsem přišla o dost milovaných,
teď sama je odháním.

Najednou ne jen já, ale i ostatní mají problémy,
nikdy na nic nejsme sami,
to bychom si měli uvědomit.

Není dáno, že nic tak už nebude,
co není může být,
třeba nás to posílí,
nebo ještě víc ublíží,
to nikdy nevíme.

Zbývá jen doufat v lepší budoucnost
a doufat, že zlé věci se nebudou opakovat...