Vysvobození

K ránu sen mě dohání,
v něm skoro vše je jako dřív,
tam vítr koruny stromů rozhání,
kde mrtví dlí.

Jsi tam opět se mnou,
tak jako jsi kdysi byla,
zas tam ležím s tebou,
ale něco je jinak.

To já.

Když ostrý nůž ti podávám,
bys mi žíly přeťala,
podivně se usmívám,
-chci abys mě vysvobodila!

Tak krev mi z rukou teče,
ztrácím zbytky sil,
pláče nyní srdce,
pocity, co jsem žil.

Držím se tě pevně vílo,
a konečně odcházím,
tvá tvář se mění v bílo,
krvácím...

Hromy třesky blesky,
ze snu musím vstát,
neměla jsi mi,
minulost připomínat.

Nechci na svůj život vzpomínat!