Není kam

.
.
.
.
.
burácení myšlenek
o stěny bez okenních
tabulí
rána za ranou
do srdce
kde už bolest nebolí
a pouliční lampy
svítí do kaluží
bezedných splínů
v zapomenutém stínu
samotného žití
tam najednou
bez ničeho
jen tak - tiché nic
postává
a ránu za ranou dostává
asi ze zvyku
zranitelnost odolává
i to se někdy stává
v pustině propastí
moře nejistoty
a den co den
otevřené dveře

do nitra prázdnoty
ztracení v sobě

unikám..
.
.
.MARNĚ.
.
.
není kam
.