Vyznání

Prokletí básníci vidí krásu v ošklivosti,
píší o tom do románů
a lidé se v nich vidí.

I já nejsem výjimka
a mám svoje chyby.
Proč neovlivním svoje myšlení,
když city mi kalí smysly.

Pro osoby jenž jsem ublížil,
vypadám vrásčitý,
má krásná tvář se jim vytrácí.
Potom se mnou mluví,
ve tváři zlé rysy vidí.

V zrcadle si připadám pořád stejný,
pouze o každý den starší.
Nevidím svoje chyby,
až z reakce lidí.

Dělám mnoho chyb, o kterých nevím
a moc se za ně stydím.
Přijdou někdy lidé s odpuštěním?