Socha

Strnulá socha bez pohybu
Protože člověk nikdy nedodrží slibu
Chladný kámen její tělo
Jako by plakat se jí chtělo

Možná svá tajemství jí někdo šeptal
Kámen se však nikdy neptal
A ona pak pláče po nocích
Pláče, když sněží, padá sníh

…Kapku po kapce padají slzy do sněhu
Někdo se možná zastaví v soucitu náhlém záchvěvu…

Když někdo vzbudil
V chladném těle něžný cit
A láskou se chlubil
Za jasné noci hvězdný svit

Pak i srdce roní slzy
Jež kanou tiše do sněhu
A srdce tak moc mrzí
Že nebylo stvořeno pro něhu

…Kapku po kapce padají slzy do sněhu
Někdo se možná zastaví v soucitu náhlém záchvěvu