Holčička

Na tohle nepomůže zacpání uší,
stále všechno zřetelně slyší,
jako by z dáli, ale čímdál tišší,
hlas rodičů se chvílemi zvýší.
Pak rána,
další a další.
Rozbila se váza.
Vyděšené oči zoufale křičí:
"To vám to ještě nestačí??!"

Sedí v koutě a pomalu usíná,
jedinou její oporou je modrá peřina.

Slzy už vyschly,
neumí se smát,
říkala si,
co kdyby to alespoň jednou riskli..
Kde je můj jedinný kamarád?
Čeká v zadní kapse riflí,
maličký panáček,
nemůže vstát.
Zase brečí,
nikdo ji asi nemá rád..

Malá holčička sedí a pláče,
místo panenky v rukou drží polštářek ze sekáče.
Nechce dál poslouchat,
potřebuje pryč,
dveře jsou zamčené,
nedosáhne na klíč..
"Jen si klidně křič",
ta slova zní jako když vzduch protne bič.

Zas další hádka zní domem,
holčička sleduje berušku,
tak se přece podívejte,honem!

Nikdo jí neslyší,
slyší jen sebe..
Jak po sobě řvou,
až jí srdce zebe..

Natahuje ruce ke svíčce,
další ruka naproti ní.
Ještě chvíli,
celý dům smutkem oněmí.
/neměli se hádat../

Bolí to..a pálí.
Nikdo nevidí bolestně křičící
/teď už temně modré/oči malé holčičky z dáli..
/ani z blízka ne../