Středověk

Chladné zdi hradní věže,
potrhaná sukně ke kotníkům,
už není schopná ani běžet,
vydá se napospas vojákům?

Stojí, zeď chladí její rány,
poslouchá, slyší jen svůj rychlý dech,
nepřátelé její budou tu záhy,
neunikne jim, už slyší jejich běh...

Dusot nohou se dunivě rozléhá,
vojáci chtiví budou tu hned,
sápou se po ní, jednomu podléhá,
za to že utekla, stihne jí trest...

Jediná přežila útok na vesnici,
jediná musela vězněná být,
nejednou musela vyhrnout suknici,
než tohle, to snad mrtvá raši být...

Teď vlečou jí zpátky do věčného žaláře,
okovy na rukou pálí jak led,
neposled chtěla by u sebe faráře,
vyzpovídat se, než polkne schovaný jed...