Sám v nemocnici

Sedím tiše ve stínu lampy
na nemocniční podlaze
a z žil vytéka tekutina
nad ropu cennější

Rudé zrcadlo na bílích
dlaždicích odrážející smutek a stesk
v lidských srdcích
jenž těžkýma botama dupají po snech ostatních.

Břitva nad jazyk ostřejší
zabořená v mém zápěstí
se leskne jako rubín
v oku sochy ze zlata

Dech se vytrácí
srdce odtlouká svoji posledni melodii a pak jen smrt vezme do náručí
moji zuboženou duši