Zmetek

Nemám rád ráno,
kdy se ze sna probudím,
pak padám na dno,
jak si uvědomím,

že,

s úsvitem city vychladnou,
a tíha viny,
nad láskou, slepě vydanou,
dopadaj splíny..

Tak se zase stalo,
co nemělo se asi stát,
proč jen mi to nedalo,
proč chtěl jsem se ti dát?

Mám se omluvit, když vím,
že to alkoholem nebylo,
a proč o sobě nic říct neumím,
jak ve mně všechno rázem utichlo.

Asi vážně neumím s kýmkoliv být,
měl bych tě nechat žít, pryč jít!

Ale to nechci...

Mám sám na sebe vztek,
o moje srdce přeci nestojíš,
chovám se jak zmetek
tak proč mi to jen dovolíš?