Tvář

A už není za co žít
Proč také, vždyť je zde vše ztuchlé a mrtvé
Za co chceš ještě bojovat, ty pošetilče?
Za lásky, mír a jednotu?....
Toť pouhé fráze bez smyslu
Nikdo už tu nechápe význam těch slov
Nánosy humusu dávno udusily je

A ty se topíš
A ty se bortíš
A ty už nevíš, jak dál

Chtěl by ses modlit, ale vyslyší tě snad někdo?
V tomhle vakuu bolesti, kde není kam utéci?
Nikdo ti nepomůže
A ty sám si pomoci nemůžeš
Nebo snad nechceš?
A zas nevíš, jak dál…

Volíš si cestu prašivou, pochybnou, zhoubnou
Řídíš se heslem zoufalým:
Kdo chce s lidmi žítí, musí s nimi hníti
Řítíš se do propastí hříchů a nejtemnějších stínů
Kde kalná odpadní říčka ti nastavuje tvář
Tvou tvář
Bledou tvář
Spící tvář

Pak náhle v šoku procitáš…..
To přece nejsi ty! Ten démon bez zábran!
V té časti tebe, která se snad dříve nazývala Duší, přemítáš
Díváš se na toho muže v hladině s prázdným srdcem
Je to ale ironie!
Chtěl by ses mu vysmát, ale nemůžeš.
Dávno nejsi schopen žádných emocí
Svůj triumf slavně prohráváš
A už zase nejsi!
Nejsi!?!

Anděl za tebou,
Ďábel před tebou

…Bůh buď s tebou…