-__-

Po stodvacátý pátý,
chystám se zas psát,
další večerní žalm,
co životem se může stát.

Jen několik prostých slov,
poskládaných do pár vět,
bez kapky poezie...
mi zhořknul celý svět!

Ach ta prázdnota tak ničí,
však duše má již nekřičí,
od života dávno nic nečekám,
nic nemám a umřu sám.

A v bezduchém mrhání času,
jsem na vše zanevřel,
co cit je jsem zapomněl.

Kéž bych z lásky uhořel...

Jen dokud jsem mohl.

Ať měsíc dál mé kroky provází,
do života bez prosté radosti,
co za svítání odchází,
ne, já neutonu v lítosti!

Pro někoho, kdo zahodí život bolestí,
pro toho, kdo už nevěří na štěstí,
kdo sobě špatný osud věstí,
pro toho..

V odrazu hladiny.