Na chvilku

Je fajn, že tu sedíš,
i když o tom nevíš,
je to jak kdybych nebyl sám,
i když tě neznám.

A možná je to tak lepší,
třeba jsi uvnitř ještě horší,
než jsem já.

Vzpomínky na mě dopadají,
jak sleduji tvoje ruce,
tak mé sny se rozpínají,
chutnají mi tak moc trpce.

Ty sny o životě s vírou,
a o lásce věčný,
jak žít s takovou dírou,
v aortě srdeční?

Tak sbohem, nerad vidím,
že už odcházíš,
dál tam sedím,
vedle mě procházíš...

A děkuješ, že smíš jít,
že tě pustím,
jen jdi, jdi lépe žít,
já se stejně světu, sobě, hnusím.