Stojím a pode mnou propast

Stojím a pode mnou je hluboká propast
Kolem krku a na větvi, připevněný provaz
Roztáhnu ruce, však nejsou to křídla
která by semnou do nebe vzlétla
Do nebe černého jako tuž malířů
co po kapsách maj jenom pár halířů
Stejně tak já maloval jsem písmeny něhy
vyprávějíc tak tak neskutečné příběhy…
Fantaskní obrazy, abstraktní hrátky -
a proto mám krk zamotán do oprátky...