Na dně moře

Krystaly smutku rozházené na dně moře,
pro mnohé z nich dobita byla přetěžká hoře.

V písku jak mušle poklady ukryté,
iluze spadané, zsinalé, dobité.

Žralok si nad nimi čistí svůj chrup,
nemrkne okem, vyčkává na další svůj lup.

Krajina vnořená do tichých skal,
proč život mi toliko předlouho lhal ?

Řasy jak stromoví halí svou tvář,
pravda chce zvítězit, kouzlí svou zář.

Ryby jak vojáci jdou směle vpřed,
vítězství nečeká, jdeme proň hned.

Bohatství ukryté pod hroudou nánosu,
jak doutník schovaný v zeleném rákosu.

Netknuto zůstane po celá staletí,
v soudný den s duší se konečně proletí...