Neb ke spánku mne zveš

Hlase si jen přelud pouhý
nač je den tak velmi dlouhý.

Ať nastane večer,spánek
zas tvé vlasy čechrá vánek.

Smutné tvé oči,
smutnější duše
byť kolem zvesela
nálada kluše.

Sedíš mezi davem lidí
a přeci tak samotná
znáš písmo však jako bys
nebyla gramotná.

Nechápeš myšlenky
natož pak činy
na hony vzdáleny
následné viny.