Píseň ve větru

Měl srdce jako zvon.
Ale jednou jako ten zvon puklo.
Svírané žalem a utrpením, nedovedlo více tlouct.
Jako v ohni se cítil,když zlá zpráva přišla tam, kde on stál.Jakmile zaslechl tvé jméno, v ústech vyschlo měl.
Ihned po pár slovech zjistil, jakou že to píseň vítr pěl.V očích smutek,srdci chlad.
Vždyť on jí měl tuze rád.
Na její sliby spolíhal.
Smutek v srdci roste čím dál víc.
V oku slza v srdci žál, On jí strašně miloval.
Však zhroutil se mu celý svět.
nevěděl zdali tam či zpět.Srdce již nemá sil.
Už jen pár slz i myšlenky se strácí. Poslední co oči spatřili bylo modré nebe.