Smutek

Smutná tato báseň je,
má jich projít celé aleje.
Smutek v této básni je,
kamrádi, to je její naděje.

A přece jí tu někdo zbyl,
ten, který by její smutek rozbil.
Má vždy její rodinku,
alespoň na ni má hezkou vzpomínku.

Může jí pomoci jedině ona,
nebo má poprosit samotného Boha?
Prosí ho přesto každý den,
aby jí na noc věnoval ten nejhezčí sen.

Ten sen se jí pořád zdává,
nakonec i on jí svou naději dává.