Ty jsi to věděl

Tenkrát, když podíval ses do mých uplakaných očí, už tenkrát jsi to věděl..
Věděl jsi, že to možná brzy skončí a já neviděla, jak zoufale jsi na mě hleděl..
Bolel Tě ten pohled, bolel Tě můj hlas, už ztrácel jsi síly, nevěděl jsi co dělat máš..
Myslel sis, že jsem jiná, věz, že i já si to myslela, alespon cítil jsi, jak málo mě znáš...

Když utekla jsem z ráje spolu s hadem v náručí,
pozdě jsem si uvědomila, že on mi krutě poroučí,
odpustila jsem mu však, ale sama sobě nikdy,
upírám k nebi svůj zrak a čekám, kdy odpustím si, kdy?

Omšelá písen, ta smutná melodie krásné smrti, netrpělivě mě volá..
Chladný nádech propasti, pravda zrazená, z lásky zbyla zed´ holá..
Neplakej pro mě, nehledej, nevolej mě zpět,
Ty žiješ tady, já mám také svůj svět..

Svět stínů myšlenek bloudících,
svět očí skleněných do prázdna hledících..
Hvězdný žár mě tam mění v prach,
obloha je černá, nespatříš zde nach..

Ledové království smutných srdcí taje,
když si mé srdce s Tvým něžně hraje,
avšak moc nám nepomáhá,
když srdce věčné lásky se domáhá...

Pak chvěje se a chce utíkat,
bojí se dále jít, hlouběji pronikat..
Mám z toho strach, zároven mě to fascinuje,
jak myšlenka za myšlenkou mou hlavou pluje..

Můžu chtít cokoli, cokoli si přát,
stejně to bude jinak, jako už tolikrát..
Přestala jsem doufat, přestala jsem snít,
v samotě budu si s mlhou hrát,
v samotě budu se svým stínem žít..