Svědomí

Temnotou jdoucí,
hříchy nás všech.
Za život daný lkající,
nevidíc peklo v zorném poli svém.
Čekajíc na spásu v obětí tvém,
bizarní stíny tančící na zdech.
Havraní křídla svět přikrývající.

Bolesti ni útrap dosti nikdy není,
stojím sám, pozorujíce jak svět se mění.
Nelze hovořit o životě po smrti,
nemožné je mluvit o radosti.
Není nám znám čas ni místo,
kde skloníme hlavy své.
Nevím nic ač má býti čisto,
stále se procházíme po zemi znečištěné.

Hlasy vnímájíc,
bolest lidí známých.
Prázdné fráze pouštějíc,
pomalu v prostoru bez světla zmíráme.
Do očí smrti denně zíráme.
Ve světě duší lámaných.
Ležím zde v chladu, horkem zmírajíc.

Temnotou jdoucí,
láska umírá.
Za život jenž byl mi dán žádám odpuštění,
nevidíc ruce ku pomoci mi podané.
Odmítám laskavost samotnou milostí nabídnuté,
jenž po mě skvrny hříchu utírá.
Prázdná slova cestu životem lemují.

Fráze všední ničí lidskost v nás,
pomalu zahubí každého z vás.
Nemohu říci proč činy dobré v zlé se obrací,
nelze říci proč každý se od nás odvrací.
Neb iluzí toto všechno jest,
sešel jsem pouze na jednu z mnoha špatných cest.
Každý pomoci se nám snaží avšak odmítáme stále každého z vás.