EXIT

Zlomený jako proutek z vrby smuteční,
I s ubrečenýma očima jsi stále netečný.
Jak mávnutím hůlky, úsměv zachvátí chlad,
Těžko svá rozhodnutí vzít zpět, neslyším rad.
Temnota v mém srdci, mrazí mě svým žárem,
už skoro došlo na žíly modravé – málem.
Hlavně najít to dno, vždy lze se odrazit,
Jen do svého problému znovu nevrazit.
Nevidím však to dno, nevidím ani hadinu,
V povolné hlubině, jo! Jen ať si zahynu!
Netěší mě nic z okolí, už toho mám dost,
přemáhá mě spíše smutek než zlost.
Slza po slze a další výkřik zazní,
Ráda bych našla ty zvláštní dvířka zadní,
A seběhla schodiště s nápisem EXIT...