Samota letce

Třepotají se tak lehce
-křidélka maličkých ptáčků-
v dechu vlastního štětce,
nevnímám jejich tep.
Maluji jejich krásu,
duší se vpíjím do růží,
jež ptačí zpěv z noci probouzí
v tepající krev.

Stékající slza z okapu
je živoucí tvor,
jež žije ze strachu,
aby srdce neumřela.
A tak postavím vor
a popluji do dáli,
tam, kde ptáčci roztáli
a láska neoslepla.