Hádka

Déšť přišel v noci,
(obecně se čekaly spíš sny)
a vnutil nám pocit,
mokré železné opony.


Že prý vyhrál nad lidským pléměm,
a já mu chtěla plivnout do tváře.


Pršel svou salvou vzteku,
a nutno říci, že je hysterka,
však jinému nebylo do breku,
ani, když zmokl v monterkách.


Snad proto, že silnějším protivníkům
se neukazuje tvář zkřivena bolestí.


Stejně jak přišel, tak i odešel,
však stopy po něm zůstaly,
ne, nikdo se kvůli němu nevěšel,
jen uvažoval, má - li.


Obloha by byla zrudla nenávistí,
kdyby nemusela viset a mlčet.