Konec nekonečna

Končil večer, co nikdy nebyl,
pozoroval jsem z okna svítání,
ale byl jsem tam úplně sám,
…a to mě vždycky zraní

V té zahradě, kterou nevidíš,
místo múzy přišlo spaní,
díval jsem se na nebe a ne na tebe,
…a to mě vždycky zraní

V to ráno, kdy nebylo úsvitu,
tančil jsem v komnatě s Bílou paní
samou prázdnotou zlomila mi křídlo,
…a to mě vždycky zraní

V dáli někdo na saxofon hrál,
co se nám stalo nemám zdání,
nějak jsem neopatrně potřísnil tvou duši,
…a to mě vždycky zraní

Myslel jsem, že už vidím konec,
konec toho bláznivého snění,
ale byl to teprve začátek pravého konce,
…a to se už nezmění

Slýchával jsem tvou smutnou píseň,
plnou smutku, bolesti a naříkání,
já tam jen tak stál a nemohl ti pomoct,

…A to mě vždycky zraní…