Oáza Zapomnění

Čas, který uplynul, již nepočíta.
Postava, co nočnímu stínu vyčítá,
otroctví své.
Když noční pán se světla bojí,
to ona ho ve svém stínu,
po světě vodí.
Sluneční svit co teplé doteky rojí,
pri žhavých krocích samoty.
Míle a míle pro písečné šlápoty.
V oáze Zapomění;
v místě skrytém,
leží postava i se svým parazitem.