Vina

Prsty si rozpíchám
o trny rudých růží,
skoro už nedýchám,
teď vím, jak vina tíží.

Cítím jen klubko hadů;
co uvnitř mě se svíjí
a drásají zbytky dohadů
o tom, že šťastní ještě žijí.

Naposledy něžně pohladím
temně rudé okvětní plátky,
krvavými ústy je políbím
a zahodím do dálky...