Odvrácená tvář

Bylas' mi perlou v moři smutku,
tvůj úsměv hřál lépe než slunce
a já byl schopen všehoskutků.
Co zbylo mi teď? Cáry srdce...

Viděl jsem světlo v temné noci,
jak můry kolem poletují,
teď já sám tonu bez pomoci.
Hledal jsem štěstí v duši tvojí.

R: Láska je jen odvrácená tvář měsíce,
když nehledíš mi do očí.
Pohádka, jenž podobá se kritice.
Doufal jsem, že to neskončí.

S úsměvem na rtech uvnitř pláču,
k čemu slova, že chlap je silný?!
Můj anděl, co má duši hráčů,
je zase jednou sestřelený...

Nade mnou křídla nerozprostře,
a ty ho nahradit mi nechceš.
Už světlo z dálky vidím ostře,
snad bude se mi dýchat lehce.

R: Láska je jen odvrácená tvář měsíce,
když nehledíš mi do očí.
Pohádka, jenž podobá se kritice.
Doufal jsem, že to neskončí.

R:Láska je jen odvrácená tvář měsíce,
když nehledíš mi do očí.
Pohádka, jenž podobá se kritice.
Doufal jsem, že to neskončí...

Teď padám.