Černobílý svět

Mám před sebou cestu dlouhou,
povedou mě dozorci,
projdu jednou chodbou pouhou,
už mi není pomoci.

Sedím v cele na posteli,
nemám strach však smutný jsem,
za lháře,vraha mě měli,
jen proto mě dali sem.

Dvě holčičky zavraždili,
běžel jsem je oživit,
já jsem černý oni bílý,
žádný problém obvinit.

Brzy přijde moje chvíle,
já usednu na křeslo,
zabolí to,lidé v bílém,
tak se mi to doneslo.

Žádný soud a žádná rada,
pro ně jsem jen černý muž,
raději by měli hada,
zkrátka teď jsem mrtvý už.

Co tu z mého světa zbyde,
nechám ženu,děti své,
poslouchej mne mocný lide,
brzy zemřu na křesle.

Taková je spravedlnost,
hloupá,krutá,úplatná,
nad nevinou ohrnou nos,
černá barva je špatná.

Pár strážníků za mnou půjde,
křeslo,to mne zabije,
jedno,jaké to pak bude,
všude líp než tady je.