do ztracena

Po ulicích chodím jak stín
bez zájmu vzhlédnout do výšin.
Po kapkách upíjím svůj žal,
bloudím v říši tajemných skal.
Přes koruny bloudivých větví
nevidím do světa přátelství -
přátelé jsou hvězdy sic svítí
já je nevnímám ve své sítí.
Své rekviem opakuju si v duchu
o krásách světa nemám potuchu.
nevím, zdali někde jsou
nohy se mi strachem třesou,
prsty tíží váha pera
ruka píše do šera.
Prosby, přání, modlitby
ať zachrání mě z té hrozby.
všude kolem strachu stíny
proč vnímám jen já jejich trny.
Přec ohrožují všechny tady -
ostatní si neuvědomují své klady.
to co mají, toho si necení
netuší, že někdy přijde placení.
Život není na půjčku, bez velké daně
ba i ti, kteří nehrají platí stejně.