Dnešní minulost

Zase slzy derou se mi do očí,
proč.... proč?
Otázka, která vždycky mě zaskočí,
proč.... proč...?

Proč mě minulost trápí,
občas se za mnou vrátí?
Ať odletí pryč, jako na zimu čápi,
ať svoji váhu pro něj ztratí.

Nechci myslet na to, co bylo,
jak bez něj se mi žilo.
Když ptala jsem se, co mi chybí,
zjistila jsem, že ona se mu nejvíc líbí.

Pamatuju, jak moje duše uvadala,
jak do temnoty jsem se propadala.
Jak přátelé snažili se pomoci,
každému dala jsem špetku bezmoci.

Teď je ale jiný čas, jiný rok, jiná doba,
jak pro mě, tak pro něj, pro nás oba.
A já? Jsem dneska jiná slečna,
možná stejná, možná věčná...