Krok

Tiše stojím nad propastí
a bojím se dívat dolů.
Ten pocit mě neopustí,
dal v životě závoru.

Dal v životě jisté meze,
co se snažím překročit.
Neúspěšně. Stále nese
mě, kam nechci, černý stín.

Stín si se mnou dělá, co chce,
hlavně to, co nechci já,
Manipuluje se mnou lehce,
má duše je děravá.

Já však ten boj vyhraju,
jsem si jistá teď a tady.
Už jen jeden krok....a jdu,
/mé poslední předpoklady/...