Svět

Nejsem zrovna dobrý prorok,
ale jak sleduju tu život,
za nějaký ten rok,
jsem tu prochodil pár bot.

A mnohokrát jsem své zraky měnil,
od nejbarevnějších obrazů,
po šedočernou barvu, svět jsem kreslil,
z ostrých letěl srázů.

Jak jsem se propadal,
v každodenní nicotu,
co se mnou bude dál?
Už dávno nevím co tu!

Už ani nevím kým vlastně jsem,
a taky komu...

Ač prorok nejsem žádný,
a ani objektivní,
důvody mám pádný,
asi už nejsem naivní.

Protože se bojím o všechny svého druhu,
navzájem se jednou zničíme.
Vše se tu točí v rostoucím kruhu,
dávno si jeden druhého nevážíme.

A někteří už ani sebe.