Lepší svět

Když ráno se probouzím,
o hřejivém objetí sním,
a směju se sobě sám,
když peřinu objímám.

Jak oči otvírám chtěl bych dotek cítit,
k někomu, že patřím, ze srdce zas věřit,
kéž bolestí se zalknu a v osamnění utrápím,
na záda zas padnu, ať ze snů se neprobudím!

A vzpomínky daleko mě táhnou,
v minulost zrádnou i krásnou,
chtěl bych se cítit jako tenkrát,
pro někoho být a že je někdo rád.

Ze soumraku na soumrak, dny po jednom procházím,
dávno život nežiju a že budu, nevsázím,
třeba jednou žalem konečně z cesty sejdu,
do lepšího světa z toho pekla půjdu.