Nenávratně ztracen.

Nenávratně ztracen.

Tak to mám z toho že jsem šel dál,
říkalas že jednou to přebolí,
tak to mám z toho že jsem ti asi lhal,
nebo proč mě teď hlava bolí?
Nedivím se ti, leč divím se sobě,
v srdci mám touhu,
však držím ji na uzdě,
po dlouhou dobu.

Nejhorší chvíle jsou když naše pohledy,
občas letmo se střetnou,
každý za nás uhne, otočí se
a jde raděj jinou cestou.
Je to tak správně?
Nebo se pletu?
Chtěli jsme to všechno tak?
To když se na sebe podíváme,
to když mi na tobě spočine zrak.

Netoužím po tobě,
nevím co měl bych ti říci,
Moc dobře vím že my dva můžeme,
pouze se fackovat v líci.

Já jsem se zařekl.
Řekl jsem ti: "Už bylo toho dost."
Třeba jsem se zalekl.
Čeho? Nosilas mi jen starost!
A ty dny v slzách,
rozbité ruce,krvavé šrámy na mojem srdci.
Ještě mi řekni že za nic nemůžeš,
ne tohle ty neumíš říci.

To co jsi uměla bylo ubližovat,
a já se snažil
snažil tě milovat,
i s tvými chybami i s tím co mezi náma bylo,
i stím že třeba by se ti semnou nelíbilo.

Chtěl jsem ti jen dokázat že nejsme všichni stejní,
ty tvoje hloupé předsudky,
to se nezmění,
zůstalas stejná a chceš abych stebou zase mluvil,
jenže já Klárko, Já jsem se změnil.

Už nejsem ten Eragon kterýms mě nazvala,
už nejsem ten kluk kteréhos znávala,
změnilas mě z části i ty,
tak teď mi klidně říkej žes to tak nechtěla,
byla to jedna z věcí která se nedělá,
tys mi ji provedla vepsala do srdce,
a pak sis ve vodě,
jakoby mimoděk
umyla své ruce.
A myslíš že si tím svou vinu smyla?

Omyl má drahá,
Vina je Vina,
a té se nezbavíš dokud žít budu,
dokud svou paměť někde nepozbudu.
A ikdyž ji ztratím,
starý a senilní,
ty šrámy tam zůstanou a budou mě bolet,
jsou totiž od tebe má drahá.....
VIOLET.