Dušičky
Dušičky
voskové slzy v samotě roní
žulový pomník tam u zdi plotu
povadlá kytka svou hlavu skloní.
Popel a prach, zamčený v hlíně
vzpomínky někdy nahlas bolí
tak jen ta svíce, co hoří líně
své slzy míchá s mou solí….
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Nemám je ráda.Stejně jako Silvestra.Na dušičky se povinně smutní ...a na Silvestra se povinně veselí.Je to hodně podobné.Myslím ,že svou úctu a památku těm co už nejsou mezi námi můžeme dávat najevo jinak.A ne jen ten den aby někdo neřekl nakoupit věnce a po roce vyčistit hrob.Já na dušičky upekla buchtu co mě učila babička,koupila bombóny co měl rád děda,uvařila svíčkovou s knedlíkem co mě učila moje tchýnobabička a zaklela si jako děda tchán... a věř nebo ne bylo mi u toho hezky a usmívala jsem se....a myslím že oni taky....Možná jsem divná a bláznivá..ale myslím že,život je přítomnost a to co bude zítra.Všechno to co bylo před pár vteřinami je minulost.Můžeme se z ní poučit a naučit ale hlavně bychom za ni měli být vděční, že jsme ji smělí prožít.A měla by nám být energií..ne koulí u nohy.
Tak :o))))))) a koukej se usmívat ju :-*
05.11.2009 10:32:00 | Nút