Samota

Každý den stejný boj,
proč zůstavat tu ještě mám,
ač vypadám, nejsem stroj,
nechci tu být sám...

Je to moje vina, že ti všichni,
pro ně jsem žil a kvůli mně každý odešel?
Nechci víc přežívat den po dni,
v životě jsem nikam nedošel.

Zapomenutý na věčnost,
však sám zapomenout nemůže,
kéž směl by to skončit,
čemu tu ještě pomůže?

Použitý a zahozený,
ztratil ze sebe to nejlepší,
lhostejný a opuštěný,
do hrobu už neprší.

Sám už umí jenom bolest nosit,
a jsem společnosti kaz,
nenechte ho už prosit,
a pro změnu mu zlomte vaz.