Zavřená v kleci bez dverí...

Zavřená v kleci bez dveří,
kolem mě stažené záclony.
Nikdo mé bolesti nevěří,
nevidí v duši mé démony.

poslouchám vzlyky motýlů,
havranů bolestný skon.
Bojím se citových pahýlů,
vytvářejí můj sebedestrukční sklon.

Děsí mě budoucnost uvnitř čtyř stěn,
bojím se zčernalých zákoutí duše.
Už dlouho mě prorůstá plíseň,
všechno se rozpadá nějak moc tiše.

Zatvrdlá v čerstvém betonu,
nechám se uspávat vzdechy.
Před světem nikdy se neohnu,
před sebou ohnu se vždycky.